čtvrtek 11. února 2016

Kojící nosící náhrdelník

Zní to dost hrozně, že? Ale nápad je to geniální. Je to náhrdelník, se kterým si může miminko hrát, když ho nosím v šátku, nosítku nebo při kojení. Investice do něj je podle mě zbytečně vysoká na to, že ho vlastně nepotřebuju. Teda nepotřebovala jsem do té doby, než Nejmladší objevila v mém výstřihu mateřské znamínko a začala mně ho urputně škrábat a snažit se sebrat.


A protože už umím háčkovat (krátký a dlouhý sloupek), rozhodla jsem se ho zkusit vyrobit sama. Potřebovala jsem na to jenom:

zbytek příze
háček
dřevěný kroužek na záclony
barevný látkový korálek

bavlnku (nit) v barvě příze
tavnou pistoli

Ty dvě oddělené "ingredience" nejsou nezbytné, ale šiknou se. Nejdřív jsem si uháčkovala potřebně dlouhý řetízek (a tady jsem ho měla ještě o pár cm nastavit) a pak dvě řady krátkých sloupků. D kroužku na záclony jsem přivázala kousek příze s navlečeným korálkem a bavlnkou jsem kroužek přivázala ke stranám uháčkované šňůry. Nakonec jsem pod korálkem udělala tavnou pistolí malou hrudku, aby korálek nespadával až dolů, ale držel v prostředku. Za hodinu hotovo, náklady asi 30 korun.

středa 10. února 2016

Háčkuju


Tak co na ně říkáte? Do těchto bačkůrek jsem se zamilovala na první pohled a přesně kvůli nim jsem se rozhodla, že se musím naučit háčkovat. Tyhle botky jsem teda ještě neuháčkovala, ale protože je mi jasné, že bude trvat hodně, hodně, hodně hodně hodně dlouho, než mé výtvory budou vypadat takto úhledně a reprezentativně, zadala jsem jejich stvoření pro mě a pro Nejmladší kamarádce potápčce Jitce.

Napsala jsem Kačence Čadové, autorce projektu 1000 věcí, které mně dělají radost, který (ne)píšeme spolu, jestli by mi pomohla začít. S jejími radami jsem zakoupila přízi, háček a hledíc na instruktážní video jsem uháčkovala svůj první řetízek, krátký sloupek, dlouhý sloupek.

Hned druhý den se ke mně přidala kamarádka Lenka a začaly jsme si posílat fotky výtvorů (díky, Blondý, žes do toho vlítla se mnou :)



O deset dní po zakoupení jsem slavnostně dokončila svou první šálu (a propos - ta čepice je dárek právě od Katky) a protože je typické brzce únorové desetistupňové počasí, tak jsem ji ještě neměla venku. Ale uháčkovala jsem si šálu :)

P.S. Toto je jubilejní stý příspěvek :)

čtvrtek 4. února 2016

Svícen "V krajce"

Po jedné vonné svíčce mi zůstala doma zajímavě tvarovaná sklenička, která přímo vybízela k tomu, abychom z ní s prckem vytvořili nějaký pěkný svícen.

Už nějakou dobu mám doma kousek krajky a tak mě hned napadlo využití. Odměřila jsem si krajku, aby vyšla přesně na olemování kraje svícnu. Krajku jsem potom na papíře natřela lepidlem a přilepila na okraj skleničky. Je lepší to udělat takto, než natřít lepidlo na sklo, protože lepidlo sice po uschnutí zprůhlední, ale je vidět.


Rychlé, snadné a hezké.

pondělí 1. února 2016

PFko?

Tak Vás tady pěkně vítám na tom našem odpoledním čaji... Je to už doba, co jsem tady nebyla, tak mi, prosím dejte chvilku, ať tady uklidím.

Tak co to tady máme? Nejdřív opráším pár konceptů, ať Vám na začátek mám co nabídnout. Pak udělám pořádek tady na té cestě životem a nakonec umyju křišťálový servis mého pachtění.
Takže co se to od loňského února stalo, že se tady nic nedělo? No, to by mě taky zajímalo! S okamžikem ztrojdětnění se začal čas jaksi smrskávat, den měl najednou sotva dvacet hodin, týden pět dní, měsíc tři týdny a rok devět měsíců. Měla jsem dojem, že nemám čas vůbec na nic, že dělám tisíc věcí a pořádně žádnou. Celý den jsem se nezastavila, ale večer za mnou nebyla žádná práce vidět. Byla jsem ráda, že klučíci chodí do výtvarky, protože doma bychom si tu hodinu a půl týdně těžko na vyrábění vyhradili. Pořád by bylo co jiného na práci. Jenže s novým školním rokem přišlo zklamání - pro výtvarný kroužek není lektor. Long story short - vedu dvakrát týdně kroužek výtvarky.
To bychom měli vyrábění, na to čas už byl (a nastřádalo se mi mnoho materiálu pro blog). Vlivem týdenního pobytu v hotelu Ritz AKA fakultní nemocnice Brno a následků, které se se mnou nenápadně vlekly ještě pár týdnů, se najednou objevil čas i na jiné příjemné kratochvíle a koníčky. Avšak pořád jsem tak nějak "neměla kdy" sednout k počítači, přišlo mi to jako mrhání vzácným časem. Jenže ty myšlenky, projekty a texty se v hlavě tak kumulovaly, hromadily a přetékaly, že už tam na ně není místo a musí ven. To je ten poslední dílek úklidu - pořádně vysypat hlavu a důkladně v ní zamést. No a navrch na mě přišla nějaká tvůrčí touha a začala jsem se rukodělně realizovat :)

A protože jsem pořád nepřišla na tu černou díru, která mi krade čas, ani neobjevila bílou, která by ho nazpátek chrlila, začnu opatrně a po troškách. Nejdřív Vám naservíruju ty koncepty, kterým chybí jen pár doladění, pak přijdou nové příspěvky a až to tu trochu rozchodím, tak resuscituju i 1000 věcí, které mně dělají radost. A kdo ví, později třeba i #CzechChallenges...

Tož teda vitajtě zpátky a ať sa Vám tady líbí!