úterý 8. ledna 2013

Nebesa

Když jsme kupovali Štěpánkovi postýlku, koupili jsme zároveň i držák na nebesa. Moc se mně líbily dětské postýlky s nadýchaným baldachýnem jako z pohádky. Vzhledem k tomu, že dosud bydlíme všichni tři v jednom pokoji a my dospělí chodíváme (většinou:) spávat později než náš klučík, přidal se k estetickému hledisku i důvod praktický. Abychom ho nerušili světlem lampičky nebo televize a abychom mu usnadnili odpolední usínání v blízkosti okna bez závěsu. 

Držák je určený na "půlpostýlková" nebesa a ani nikde v obchodech jsem neviděla nebesa přes celou postýlku. Jediné řešení se zdálo umístit držák nad nožičky, aby stínila směrem od okna. Nevypadalo to nic moc a stejně to neřešilo světlo lampičky. Takže nezbývalo nic jiného, než si ideální nebesa ušít - já, která jsem si akorát v osmé třídě za vydatné pomoci ušila jedny šaty a jinak se můj styk s jehlou nebo šicím strojem omezil pouze na zašívání :o)

Namyslela jsem si, jak by měl výsledek vypadat, připevnila jsem zatím prázdný držák na postýlku a naměřila potřebné rozměry. Když už jsem se chtěla pustit do nebes vlastní výroby, chtěla jsem nahoře udělat ozdobný kanýr, aby nebyla jen tak obyčejná. Přidala jsem tedy k rozměrům na výšku 10 cm na onen kanýr a tunýlek, kterým potom provleču drátěné očko držáku. Finální nákres včetně rozměrů je k dispozici tady. Na vyznačeném místě je otvor na navlečení na držák.

Otázkou zůstával materiál, z kterého nebesa vyrobím. V KARSu naštěstí pracuje jedna známá paní, která mi poradila, že při rozměrech, jaké chci (na délku přes 4 a půl metru), bude stačit látka na podšívky kabátů. Barvu jsem si hned vybrala tmavě modrou - jednak máme kluka, jednak modrý pokoj a navrch pod nebesy bude větší tma.

Nejprve jsem chtěla nebesa oentlovat a zahnout, ale opět vzhledem k rozměrům jsem nakonec od zahnutí upustila. I tak jsem prohnala šicím strojem nekonečných 21 metrů látky. A blbě se s tím manipulovalo (měřilo, kreslilo, stříhalo, šilo,...). Na každou stranu jsem ještě v polovině výšky přišila šňůrku na svázání.


Na závěr je nutno přiznat, že jsem u toho zlomila jehlu a zase hodně dlooouho jsem nechtěla šicí stroj vidět.
Ale už mě to zase trochu láká...

Žádné komentáře:

Okomentovat