úterý 29. ledna 2013

Perník(ová) buchta

Včera jsme čekali návštěvu - Štěpánkova "prabratránka" Honzíka. Kluci se kvůli nemocem od začátku prosince neviděli, tak to bylo velké těšení. A když Štěpis tak rád peče "buty" (buchty), tak jsme museli něco ke kafíčku upéct.
Navrhla jsem perník, protože jsme ho dlouho neměli (a měla jsem na něj chuť). Prcek se hned zaradoval a už vykládal, jak bude dělat panáčka a zvonek a žábu... Tak jsem mu vysvětlila, že to nebudou perníčky jako na Vánoce, ale perníková buchta :)

Ingredience:
1/2 kg polohrubé mouky
1 a 1/2 sáčku prášku do perníku
200 g cukru
1 vanilkový cukr
1/2 l mléka
2/3 kostky Hery (nebo 10 polévkových lžic rostlinného tuku či oleje)
2 polévkové lžíce medu
3 vejce
(nasekané ořechy, rozinky, sušené švestky)

V teplém mléku rozpustíme Heru a med. Po zchladnutí této směsi přimícháme 3 vejce.
V míse si připravíme mouku, cukry a prášek do perníku. Sypkou směs promícháme a případně přidáme nasekané ořechy, rozinky či na kousky nakrájené sušené švestky (jak už jsem jednou uváděla, já dávám jen ořechy, švestky ani rozinky nemám ráda). Přilejeme mléčnou směs a zamícháme.
Pečeme ve vymazaném a vysypaném plechu v předehřáté troubě na 160°C asi 40-50 minut.




Ingredience na polevu:
120 g Hery
150 g moučkového cukru
2 polévkové lžíce kakaa
trocha vroucí vody

Do rozpuštěné Hery vmícháme cukr, kakao a trochu naředíme vroucí vodou. Necháme chvilku (cca 2 minuty) povařit. Hladká poleva se natře na buchtu a nechá ztuhnout (neztuhne úplně, jen nebude tak tekoucí). Může se také ozdobit kokosem nebo ořechy.




Pozn. Kostka Hery má 250 g, tak abych nemusela načínat další, dala jsem do buchty 150 g, do polevy zbylých 100 g a doplnila 20 g másla.

Dobrou chuť!

pondělí 28. ledna 2013

Já si plavu se svou lodí...

Původní nápad na lodičku pochází z pořadu Šikulové. My jsme ale se Štěpánkem chtěli loďku opravdu plavací, takže jsme museli provést voděodolné úpravy.




Látku na plachtu jsme chtěli nahradit jiným materiálem, protože látka by vodou ztěžkla a "parník" by se nám potom převracel. Nakonec jsme zvolili lepící folie, které jsme zrovna nedávno příhodně dostali od dědečka na tvoření. Plachtu jsme připevnili na špejli, kterou jsme podle původního návrhu vlepili do obráceného kramlíku na prádlo (ne, nepoužiju slovo kolíček:) Navíc jsme všechno přilepili do polystyrenové misky od ovoce.




Pozn.: teprve před pár dny jsem se dozvěděla, že pořad Šikulové není taková novinka, jak jsem si myslela, ale funguje už šestým rokem :o)

pátek 25. ledna 2013

Vařená buchta

To zas jednou někoho honila mlsná (mě) a někdo chtěl mermomocí péct nějakou "butu" (Štěpis). Na internetu jsme narazili na nějaký recept na čokoládovou buchtu, ale nakonec jsem ho zavrhla, protože tam bylo té čokolády moc. Takže jsem se rozhodla pro jednu klasickou - vařenou.

Ingredience:
1 Hera
1 hrnek vody
2 hrnky cukru
1 vanilkový cukr
4 polévkové lžíce kakaa
2 hrnky polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
4 vejce
(nasekané ořechy, sušené švestky)

Heru, vodu, cukry a kakao dáme do hrnce, přivedeme k varu a asi 2 minuty vaříme.




Do vychladlé hmoty vmícháme mouku, prášek do pečiva a vejce. Podle chuti můžeme přidat ořechy nebo sušené švestky (nebo obojí:) Já osobně tam švestky nemusím, takže jsem přidala hrst nasekaných lískových ořechů - já jsem sekala, Štěpánek sypal a míchal. Pečeme ve vymazaném a vysypaném plechu při 180°C asi 45 minut.



Necháme vychladnout a namícháme polevu.

Ingredience na polevu:
vřelá voda
moučkový cukr
lžička másla
trocha citronové šťávy nebo octa




Prcek si z minulého pečení zapamatoval ten "kjém", takže jsem ho nechala při tom, že ta poleva je takovej trochu jinej krém a byl spokojenej. Poctivě míchal, posléze i ochutnával... No, nakonec jsem mu to musela sebrat, aby nám na tu buchtu vůbec něco zbylo :o)

Dopadlo to tak jak minule. Nejvíc ho bavilo dělat krém, ale při konzumaci výsledku jsme mu my ostatní museli krém nebo polevu ojídat a on si nejvíc pochutnal na suché buchtě (ona se teda dá jíst i bez polevy, ale ta tomu dodá tu správnou třešničku navrch). Ale hlavně, že se musel dělat "kjém" :)




Dobrou chuť!

čtvrtek 24. ledna 2013

Ryba talířovka

Jasně, že vím, že talířovka není ryba, ale medúza. Jenže tahle rybka k tomu názvu tak hezky vybízela...




Obrázek ryby z papírového talíře jsem zahlédla někde na internetu a protože pár talířů doma máme nachystané na jiné tvoření, tak jsem navrhla Štěpiskovi právě tuto rybku, když jsme jeden den přemýšleli, co vyrobit. Dlouho jsme nemalovali štětcem, tak jsme si vytáhli na pomoc tempery. Podobným způsobem, jako jsme malovali na podzim nebe, jen s použitím tentokrát zelené, jsme pomalovali papírový talíř (odkaz na příspěvěk tady). Nevím, jestli ta zelená měla takový našedlý odstín i předtím, nebo to je tím, že byla dlouho načatá, ale každopádně jsem si to představovala poněkud jasněji zelené.
Pak jsme dali uschnout a nakonec jen vystřihli pusu, kterou jsme nalepili jako ocas a fixou namalovali očičko.

pondělí 21. ledna 2013

Zimní dekorace Pingu

Když jsme sundali vánoční výzdobu, zůstalo nám na dveřích do pokoje prázdné místo po vláčku plném dárků. Když jsem večer nemohla usnout, přemýšlela jsem, co vytvořit. Vloček máme doma spoustu, sněhulák se u nás taky nějaký najde a jinak toho se zimní tématikou moc není. A pak mě napadl tučňáček Pingu. Štěpánek si ho poslední dobou oblíbil (mají toho hodně společného a hlavně jsou oba "odnej báška").




Napadlo mě udělat Pingu (nebudu to skloňovat, pak se v tom ztrácím, vzhledem k tomu, že jeho sestřička se jmenuje Pinga) a jeho kamaráda tuleně posuvného, aby si s ním mohl Štěpánek hrát. Všechno jsem chtěla vyrobit z papíru, ale než jsme začali vyrábět, dočetla jsem se o zajímavém materiálu - pěnové gumě Moosgummi. Chtěla jsem ji vyzkoušet a pokud možno hned, tak jsem si ve výtvarných potřebách koupila černou, bílou, oranžovou a šedou. Šedá měla být na tuleně, ale bohužel neměli světle šedou, jen tmavě šedou, takže tuleň vypadá taky jako černý. Pěna se prodává ve dvou variantách - lepící a nelepící. Já jsem si koupila všechny barvy nelepící, ale třeba bílou jsem klidně mohla lepící, byla jen na bříško, které jsem pak stejně musela k tělíčku přilepit.




Iglú a Pinga jsou z papíru, malované pastelkami (iglú vymalovával Štěpisek, konečně vzal zase pastelky na milost).




Pingu s tuleněm dostali navíc pásky z tvrdého papíru, kterými se s nimi dá pohybovat. Všem postavičkám jsme nakonec přilepili pohyblivé oči. Ještě dodělat sněhovou závěj, která bude "pódiem" pro cestující postavičky a bylo hotovo. Vyráběli jsme asi dvě odpoledne.

Šablona na tučňáčka je k dispozici tady a na tuleně zde. Iglú s Pingou je obkresleno podle jedné omalovánky, ke stažení tady.

pondělí 14. ledna 2013

Ořechový srnčí hřbet

Štěpánek chtěl moc péct nějakou buchtu se mnou, tak jsem hledala nějaký nenáročný recept, aby se zabavil. Tento je původně na dort. Je tak jednoduchý, že větší zásluhy za hotové dílo má prcek :)

Ingredience na korpus:
3 vejce
125 g cukru krystal
125 g polohrubé mouky
75 g mletých ořechů
50 ml oleje
50 ml mléka
1/2 prášku do pečiva

Všechno se bez šlehání smíchá dohromady (to Štěpiska moc bavilo).



Pečeme ve vymazaném a vysypaném srnčím hřbetu při 170°C asi 35 minut.


Ingredience na krém:
125 g změklého másla (půlka)
125 g moučkového cukru
trocha mléka
trocha hrubé mouky

Máslo s cukrem se ušlehá, pak se přidá kaše z mouky a mléka. Byla jsem překvapená, že se Štěpánek chopil šlehače a zdatně vydržel šlehat celou dobu. Já jsem jen pro jistotu přidržovala misku.

Podle velikosti a výšky srnčího hřbetu se korpus rozpůlí nebo natírá jen navrchu. My jsme měli formu celkem velkou, takže byl korpus nízký na půlení. Nejdříve jsme potřeli domácí višňovou marmeládou a teprve potom vrstvou krému. Nechali jsme trochu ztuhnout a posypali jsme kakaem.



Dobrou chuť!





neděle 13. ledna 2013

Papírové květiny

Od čtvrtka je v Kavčím hnízdě na ČT2 jednou týdně pořad Šikulové. Stíháme to sice ze cvičení tak tak, ale takovou várku pravidelných inspirací si nemůžeme nechat ujít. Štěpánkovi se nejvíc líbily děti, mě mile překvapilo, že v jednom díle nám naservírovali rovnou tři nápady, takže je šance, že nás pokaždé něco zaujme.

V prvním díle děti tvořily květiny z ubrousků, cedulky na šatny a záložky do knih. Štěpánek byl už nervózní, aby mohl taky "bybábět" (čti vyrábět). Naštěstí jsme doma měli pár posledních barevných ubrousků z jeho oslavy narozenin a shodou okolností jsme ten den taky byli nakupovat v papírnictví, takže nám nic nebránilo hned po skončení pořadu začít.


První kytičku jsme udělali přesně podle návrhu v televizi. Nestihli jsme prvních pár minut, takže nevím, z kolika vrstev ubrousků děti vyráběli, tak jsme odhadovali. Protože naše ubrousky byli barevné jen z jedné strany, slepili jsme vždycky dvě čtvrtiny rubem k sobě. Takto dvouvrstvé čtvrtiny jsme na květinu použili 4. Ubrouskové čtverce jsme poskládali do harmoniky, kterou jsme v půlce slepili izolepou a připevnili jsme ji na špejli (taky izolepou, dle televizní předlohy). Pak jsme jednotlivé vrstvy zvedali a ty nám vytvořily okvětní lístky květiny.



Kytička byla pěkná, ale pořád se mi zdálo, že by se dala nějak vylepšit. Druhý den jsme se do tvoření pustili znovu, tentokrát jsme ale místo ubrousků použili krepový papír (který jsme den před tím koupili v papírnictví jen tak pro jistotu, aniž bychom tušili, jak brzo pro něj najdem využití:) Rozměry jsme nechali plus mínus stejné jako u ubrousků a protože vrstvy byly tenčí, přidali jsme dva papíry na každou kytku. Jak je vidět na fotce, na každou květinu jsme použili dvě barvy, které jsme střídali. K přepůlení harmoniky a připevnění na špejli jsme tentokrát použili vázací drátek. Je mnohem tenčí než izolepa, takže ve středu květiny "neodstávaly" okvětní lístky od sebe.



Na zakrytí drátku jsme těsně pod květem použili proužek světle zeleného krepáku. Každou květinu jsme samozřejmě navoněli, takže v závěru začaly silně připomínat růže ze střelnice.

Teprve další den mě napadlo, že jsem měla nafotit i postup, protože ho nedokážu moc dobře popsat. Takže jsme dneska dopoledne vyrobili další květinu. Ale protože jsme zrovna u babičky na prázdninách a naše krabice na tvoření s krepovýma papírama zůstala doma, použili jsme opět ubrousky. Vlastně kuchyňské papírové utěrky, abych byla přesná.





Poskládaná harmonika a její uchycení ke špejli.




Maskování drátku a pohled shora na střed.


Poznámka: Už čtvrtej den si zpívám furt dokola "Kdo ví, kdo ví? Snad jenom ty růže krepový."

Poznatek: Když nebudu mít po mateřské práci, uživím se u kolotočů :)






sobota 12. ledna 2013

Náramek z dřevěných korálků

Není to zrovna moc originální nápad na trávení odpoledne, ani nijak kreativní činnost, ale nás korálky zabavily na hóóódně dlouhou dobu.


Tip: pokud budete navlékat poprvé nebo s celkem malým dítětem (já obojí), věnujte pozornost velikosti korálků. Já jsem nechala Štěpiska, ať si vybere. Vybral si krásný, barevný, ale velikost 0,8 cm, takže se mu do té miniaturní dírky špatně trefovalo a řekla bych, že ho to zbytečně odradilo.

pátek 11. ledna 2013

Zapichovací sněhulák

Dlouho jsme byli s prckem oba nemocní, tak se nám do tvoření moc nechtělo. Ale dneska budeme sundávat vánoční výzdobu a odstrojovat stromeček, tak jsme si chtěli vyrobit nějakou zimní dekoraci. 

Navrhla jsem Štěpiskovi papírového sněhuláka, protože to málo sněhu, co letos zatím bylo, jsme si neužili, protože jsme byli nachlazení. Ani sáňkování, ani stavění sněhuláka.
V okně máme nalepené vločky, takže další varianta, která mě napadla, byl zapichovací sněhulák. Chtěla jsem oboustranného sněhuláka, abychom ho mohli dát do okna a dělal parádu zvenku i zevnitř.



Výhodou bylo, že všechno potřebné jsme měli doma, takže jsme mohli s výrobou začít hned. U nákresu těla jsme si trochu pomohli hrnkem a skleničkama, což Štěpánka zaujalo a málem jsme kreslili jenom kolečka :) Když jsme vystřihli dvě těla na slepení sněhuláčka, začali jsme přemýšlet, čím ho vyzdobit. Na hlavu jsem mu chtěla nasadit hrnec, tak Štěpis vybral barevný papír, z kterého jsme ho vystřihli. Vybral dobře, protože ve stejné zelené mám i klubíčko vlny (jedno jediné), tak jsme z vlny udělali uši na hrnec.

Teprve potom mě napadlo, že nemáme žádné ruce. Ideální by byly větvičky, ale venku už byla tma a zima a vůbec... :) Pak se prckovi povedlo zlomit špejli, na kterou jsme chtěli sněhuláka přilepit a bylo vyřešeno. Na dva kousky špejle jsme navázali pár kousků režného provázku a vznikla nám dvě malinká košťátka. Zhruba v tomto okamžiku to Štěpánka přestalo bavit, tak si šel za tatínkem číst knížku. Že jsem to tvoření mohla rozdělit na dva dny mě napadlo až mnohem později, takže jsem pokračovala sama. Namalovala jsem na tělíčka obličeje a pustila jsem se do slepování - lepidlem jsem přilepila kastróly na hlavy, izolepou jsem připevnila na jednoho sněhulajdu zezadu košťata, špejli na zápich a vlněný uši. Pak jsem lepidlem spojila oba sněhuláky dohromady. Asi dobře, že u toho Štěpis nebyl, protože sama jsem byla od lepidla až hrůza. 

Celé veledílo jsem dala trochu vyschnout na topení a když jsem se odlepidlovala, natrhala jsem si vatu na sníh. To už klučíka zase zaujalo, tak jsme sníh na obě strany sněhuláka nalepovali spolu (tentokrát to se to povedlo bez ulepení nás obou:)

Zatím čeká na svou chvíli v kelímku s ulitama, ale dneska nebo zítra už povalí do okna.

úterý 8. ledna 2013

Nebesa

Když jsme kupovali Štěpánkovi postýlku, koupili jsme zároveň i držák na nebesa. Moc se mně líbily dětské postýlky s nadýchaným baldachýnem jako z pohádky. Vzhledem k tomu, že dosud bydlíme všichni tři v jednom pokoji a my dospělí chodíváme (většinou:) spávat později než náš klučík, přidal se k estetickému hledisku i důvod praktický. Abychom ho nerušili světlem lampičky nebo televize a abychom mu usnadnili odpolední usínání v blízkosti okna bez závěsu. 

Držák je určený na "půlpostýlková" nebesa a ani nikde v obchodech jsem neviděla nebesa přes celou postýlku. Jediné řešení se zdálo umístit držák nad nožičky, aby stínila směrem od okna. Nevypadalo to nic moc a stejně to neřešilo světlo lampičky. Takže nezbývalo nic jiného, než si ideální nebesa ušít - já, která jsem si akorát v osmé třídě za vydatné pomoci ušila jedny šaty a jinak se můj styk s jehlou nebo šicím strojem omezil pouze na zašívání :o)

Namyslela jsem si, jak by měl výsledek vypadat, připevnila jsem zatím prázdný držák na postýlku a naměřila potřebné rozměry. Když už jsem se chtěla pustit do nebes vlastní výroby, chtěla jsem nahoře udělat ozdobný kanýr, aby nebyla jen tak obyčejná. Přidala jsem tedy k rozměrům na výšku 10 cm na onen kanýr a tunýlek, kterým potom provleču drátěné očko držáku. Finální nákres včetně rozměrů je k dispozici tady. Na vyznačeném místě je otvor na navlečení na držák.

Otázkou zůstával materiál, z kterého nebesa vyrobím. V KARSu naštěstí pracuje jedna známá paní, která mi poradila, že při rozměrech, jaké chci (na délku přes 4 a půl metru), bude stačit látka na podšívky kabátů. Barvu jsem si hned vybrala tmavě modrou - jednak máme kluka, jednak modrý pokoj a navrch pod nebesy bude větší tma.

Nejprve jsem chtěla nebesa oentlovat a zahnout, ale opět vzhledem k rozměrům jsem nakonec od zahnutí upustila. I tak jsem prohnala šicím strojem nekonečných 21 metrů látky. A blbě se s tím manipulovalo (měřilo, kreslilo, stříhalo, šilo,...). Na každou stranu jsem ještě v polovině výšky přišila šňůrku na svázání.


Na závěr je nutno přiznat, že jsem u toho zlomila jehlu a zase hodně dlooouho jsem nechtěla šicí stroj vidět.
Ale už mě to zase trochu láká...

pátek 4. ledna 2013

Skřítci

Úplně první šablonu na skřítka dostal Štěpisek ve cvičení za odměnu. Vymalovávání ho moc dlouho nebavilo, takže to zůstalo na mně, zato se strašně těšil, až bude "čihat".

 

Má docela velkou hlavu na tenký krk, takže jsme mu nakonec museli zpevnit tělíčko - podepřeli jsme mu krk párátkem a podlepili páskou (však si poradíme, ne?)

Skřítek už nám nějakou dobu seděl na parapetu, když jsme si všimli podoby s jistým televizním skřítkem - Františkem z Kouzelné školky. No a sotva jsem se o tom před prckem zmínila...


K Františkovi samozřejmě patří taky Fanynka, takže jsme trochu poupravili původní šablonu, napletli copy a protože její hlavička byla ještě těžší, zpevňovali jsme vázacím drátem.

Původní šablona pochází z galerie Kateřiny Machytkové, ale my jsme si nakonec upravili i tu skřítkovu šablonu, protože má trochu šejdrem nožičky vůči hlavičce, jak je celkem dobře vidět na první fotce.

Šablona na skřítka je k dispozici tady a na Fanynku tady.